Mnohochuť mlhavých rán

Mnohochuť mlhavých rán

s okapy plnými

napršených slov

o konci všeho

....s vodopádem lítosti

za zvuku varhanů

zapomenutého kostela

a s nesmrtelnou růží

ukrytou za roklí tajemství

.....s pokornou chvílí toužení

kdy úzkosti spí

v temné modři nebe

a nás nic nebolí

...kdy čas se leká

výkřiků zoufání

bosých a vlhkých

kroků bloudění

a našich hříchů

na které připíjíme

naprasklým pohárem

s trnkovým vínem

    tisíce chutí trpkosti...

...v naprostém tichu

smíření sám se sebou

pod ohořelým svícnem

z torza Anděla

******