(Ne)Šťastník

Anotace: Múza v pánském provedení. Čeká, udeří...a odchází. Sníme o něm, představujeme si ho, umíráme touhou poznat. A pak projde a my si ani nevšimneme, že už je zase pryč. Ztělesnění melancholické nostalgie podzimu a bezesných nocí.

Na konci asfaltu
Uprostřed betonu
Uléhá každou noc v podivné náladě.
Na bradě fousy a po kapsách básničky.
Uličky spletené jak vlákna v kokonu
Kostkou si hází, kdo zrovna je na řadě.

Nedává naděje
Nedává šance
Častokrát zavadí o ženské city.
Lítý boj svědomí ponoří do čaje
Nemaje ponětí, bez tolerance,
Aniž by alespoň zaměřil sklivcem
Způsobí těžkosti další lehké dívce.
Se stesky fanoušků je dávno sžitý.

Na konci výmyslů,
Uprostřed stoky
Sedává cizinec se známou tváří.
Občas se uculí na ztroskotance
Tance se neštítí, nezná však kroky.
Smrti se nebojí, nepozná stáří,
Přesto však zaživa začíná hnít.
Roky se skrývá a pak drze udeří
Toulavé štěně, co lehává u dveří
A zmizí pokaždé, když začnu chtít.