Třpytivé ranní korálky rosy
kutálí se po studeném černém kameni
Není proč doufat a prosit
dřevěné víko už je pevně zavřené
Dole mezi kořeny, pod zemí
Tvé krásné bílé tělo hnije
Zradilo všechno už před léty
naděje holoubatům odlétly
Od Tvých dětí tři věnečky dubové
tři svíčky bez plamínků
míň a míň nezapomenou
Taky vzpomínám a tak to má být, hezké bolavé povzdechnutí.
18.12.2015 20:42:08 | carodejka
Děkuji, milá čarodějko.
Jen stále je težké smířit se s nespravedlností předčasné smrti.
19.12.2015 08:33:33 | MARKO