Svítání

Svítání

Anotace: Když utíkáš z reality, někdy zjistíš, že není proč...

Všechno se probouzí pomalu, tiše, zlehka,
v paprscích svítání je země něžná a křehká.
Brouzdám se osaměle, nohy mi rosa zmáčí,
cesta je uzoučká, skrývá se do bodláčí.

Na dub si ostružina troufá, pavouk pak omotá jí sítí,
na listech fíkovníku sluneční paprsky se třpytí,
v travinách šustících cikády chystají si tóny,
na stoncích houpají se mučenky lampióny.
Jablíčka z granátů pokyvují tiše
na dudka s chocholem co na cestě vzkaz píše.
Na vlnkách rackové svou ranní hru si hrají,
rybičky ve vodě jim přítomnost svou tají.
A stíny na břehu se bez povzdechu ztrácí,
v jehličí borovic už poskakují ptáci.

Hluk všední pak obklopil mě s nevídanou silou,
utíkám uličkou od jasu celou bílou.
Obrázky zůstaly snad,
nevím, nejsem si chvíli jistá,
otáčím klíčem a snídani na stůl chystám.

Vánek mi pomáhá pošimrat něžně vlásky,
snídaně barevná je, milá a plná lásky.
Autor jani, 11.10.2015
Přečteno 107x
Tipy 4 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Jort, Helen Zaurak, Megan, Frr
ikonka Komentáře (4)
ikonka Komentujících (4)

Komentáře

utíkám uličkou od jasu celou bílou...krásná...úsměv.z.

11.10.2015 12:07:46 | zdenkareagovat

jeden posílám též ;)

12.10.2015 21:16:45 | janireagovat

Krásné, děkuji :-)

11.10.2015 08:27:15 | Helen Zaurakreagovat

Něžňounká, lyrická. :)

11.10.2015 00:17:13 | Meganreagovat

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter