. . .

jako tichý svědek každé minuty v mé duši

která se brání odevzdání, 

výmluvnými gesty sám sobě nalháváš

že nemůžeš žádat více

ač tisíckrát by jsi chtěl zakřičet a požádat

tak nikdy, nikdy to neuděláš a budeš čekat

tiše,

sám. . .

navěky, možná.

někdy je to tak moc blízko

přeješ si, aby se to stalo,

aby poslední mávnutí jako ledová chuť kulky

bořící se do těla

vysvobodila myšlenky, které Tě svazují