Anotace: … rosteme tělem… duší… a přece svůj lidský dar nestíháme „dorůst“…
Niki, neboj... nehty nejsou o naději, ale o agresivitě... čím delší a červeněji nebo výrazněji namalované + špičaté boty... tím se zvyšuje podvědomá agrese nositelky...
07.02.2007 07:58:00 | Levandule
Zajímavá myšlenka, tak mě tak napadlo, když si piluji nehety, jestli tím neztrácím aj něco jiné ... Třeba jistotu, jistou naději ... víš, tak si u teho přemýšlím ...
06.02.2007 21:43:00 | NikitaNikaT.
..hmm..to je asi špatně, když ji ukousnu..že?.. :-)))
06.02.2007 18:11:00 | isisleo
Jak mám něco vytvořit,když se mi ani nedostává slov,nad tím co dokážeš ty.
06.02.2007 16:56:00 | Lota
trochu se stydim, když koukám na svý nehty...olámaný, lak se loupe:)
radši bych byla zdravá než psala blábolivé básně...:(
06.02.2007 16:05:00 | Trdlo
nůžky a pilníček nosím stále u sebe:)
06.02.2007 14:40:00 | Lizzzie
Škoda, že některé "věci" nejdou odstřihnout či upilovat - navždy.
06.02.2007 14:14:00 | Mourek
....pocity kterě jsme dříve neměli,věci které jsme neřešili,nyní při každém pohledu do zrcadla.. říkám si,jak duch někdy kulhá za bytím...moc pěkná básnička
06.02.2007 12:44:00 | nene
co je to vlastně ten všude řečený : lidský rozměr? Tak být akorát, ani hubený, ani tlustý...
06.02.2007 10:57:00 | Jarky
... vrátit se zpátky do lidských obrysů ...
06.02.2007 10:48:00 | JardaCH
wow!!! moc pekna....sikkulko... :D
06.02.2007 08:10:00 | Marketuli
Tohle je fantastické zamyšlení...
a pravda... k nedocenění!!!
06.02.2007 08:08:00 | Cecilka
Ty v...! Tak to je dobrý, dobrý, dobrý. Sotva lapám po dechu!
06.02.2007 08:07:00 | Gregy