Utržená jako bločková vstupenka
na veřejném WC
někde na zapomenutém nádraží
nesu se větrem přijíždějícího vlaku
Jako dáma
svlečená chvíle
neviditelného nástupiště křiku
potácím se tam a zpět
Jako zralé slunce v horečkách
potící proudy paprsků
zrajícím hroznům
vnímám ten úžeh
Tak moc cítím bolest
..prý si díky bolesti člověk uvědomí, že žije......ale kolikrát to víme i bez ní...tak nač nám to připomínat,že?
07.02.2007 21:34:00 | Ayla
Uf, uf... foukám na dálku levandulovou... ;-)
(případně písni, děvče...)
06.02.2007 16:06:00 | Levandule
.... být nádražím .... a vypravovat lidské vlaky ...
na nohách s závažím ... si létat pro zázraky ...
... v Aroditině chrámu pak ... svlečenou duši nahou ...
nasekat do salámu .... a zašpendlit ...
... tou dřevěnou nohou ... :-))
06.02.2007 11:44:00 | HarryHH
cowboy na koni, v prachu pouště, ví že koním je konec díky železnici .... a život se urychlil, dostal jízdní řád a pravidla
06.02.2007 11:20:00 | Pavel Kotrba
Hele, Jirka smáznul tu supr básničku, co jste mu zase udělali, chudáček můj malinkate, malej, malej, zlatej, kde je?
06.02.2007 10:29:00 | Jarky
...já z ní spíš cítím smutek ale moc velký...velký jako bolest, která ho doprovází...a o bolesti vím svý...za sto , Marcelko...
06.02.2007 10:12:00 | no
O bolesti se nemůže říct, že je velkolepá. Přesto tohle slovo musím použít. Tvá bolest je velkolepě popsaná.
Což neznamená, že to není pěkná čubka, kterou, kdybych potkal, umlátim tunovým kladivem, ať ví, co je to opravdová bolest. Čubka! Nemám rád Tvou bolest.
06.02.2007 09:59:00 | smudlinek