O žití

Anotace: Na přání mé drahé B., ať (zase) píšu básně.

Někdy nevidíš, co se skrývá uvnitř duše,
zda smích, pláč či obyčejný smutek,
asi bys měl k pomoci napřáhnout obě paže,
opatrně, aby se jich nikdo nelek´.

Každý žije jiný, originální, život,
plný různorodých trápení,
slzy u všech mají stejný odtok,
odnáší pryč bolest denního žití.

Stačí, kdyby tu každý pro jednoho dalšího byl,
naslouchal mu a smál se s ním,
byl mu denním andělem,
nebylo by léčeben…

Ne, svět není tak prostý.
Říká se, že naivita neprospívá.
Ale nač před brodem sundávat růžové brýle.
Když budu mít život lepší…

Jak hodnotíme vlastně svoje žití?
Lékař počtem let,
účetní dle červených čísel v řádcích,
učitelka snad počtem titulů?
Stačilo by se nadechnout z plných plic,
moci se projít trávou plnou rosy,
tvář nastavit vlahému slunci,
vstávat s bzučícími červánky.

Není nad ugrilovaný sýr,
kyselé borůvky,
ospalé mravence,
nebo snad lodě plující po řece?

O čem je život, klade si otázku snad každý,
hledat odpověď na ni je životním údělem,
poznání nalezne málokterý,
ale radost z něj se nabízí všem.

Radost, spokojenost, to jsou nejdražší věci pod sluncem.
I sůl má snad menší cenu. Ne však o moc.
Nalézt Toho, komu lásku a vděčnost mohu vzdát,
to je mým životním milníkem…