Jen tak

Na svých bedrech nesu tíhu světa,
do srdce vrývá se mi slovo, celá věta.
Na kusy cupován,
líbán ústy žen,
ve skrytu uschován,
všem na očích jsem.

Nemám cit a neznám strach,
v pravý čas se změním v prach.
Jsem přítel bez tváře,
v objetí hebkém,
jsem lásky oltářem,
jsem zrady svědkem.

Všechno znám, však nepovím nic,
bezhlesně naslouchám, vždyť neumím víc.
Přežívám v řádcích,
ve slova mám víru,
čas se ve mně ztrácí,
jsem listem papíru …