Procitnutí

Malovala jsem tvoji tvář

všemi barvami duhy.

Však když mé oči procitly,

rozhrnuly závoj mlhy,

z obrazů na mne hleděl

lhář.

Srdce mne bez ustání bolí,

když pálím všechny mosty

a zaháním vzpomínky na tebe.

Vždyť jsou jen nezvanými hosty,

co sypou do mých ran hrsti

soli.

Modlím se k příteli času,

aby utišil mé neklidné srdce 

a objal mne náručí zapomnění.

Aby smyl z mého těla tvé ruce,

vyhnal z mých uší ozvěnu tvého

hlasu ...