Export Slovacko

Anotace: Pravdepodobna produkce

(inspiro;There is a Japanese visual art in which the artist is forced to be spontaneous. He must paint on a thin stretched parchment with a special brush and black water paint in such a way that an unnatural or interrupted stroke will destroy the line or break through the parchment. Erasures or changes are impossible. These artists must practice a particular discipline, that of allowing the idea to express itself in communication with their hands in such a direct way that deliberation cannot interfere.

(!) The resulting pictures lack the complex composition and textures of ordinary painting, but it is said that those who see well find something captured that escapes explanation.

(!) This conviction that direct deed is the most meaningful reflection, I believe, has prompted the evolution of the extremely severe and unique disciplines of the jazz or improvising musician.

As the painter needs his framework of parchment, the improvising musical group needs its framework in time. Miles Davis presents his frameworks which are exquisite in their simplicity and yet contain all that is necessary to stimulate performance with a sure refernece to the primary conception

Maldororova Hodina:

Je rano, mam v zaludku ploutev, na srdci kordel deliria, v nozdrach entou draci krev, na ocich byci sul, v zilach bily fosfor mladi, v cevach theraminovou traskavinu, z vicek pyrotechnicke moare, ze strev trepotajici pyre, na jazyku sevelici uzel, a v mozku jedenactou ruzu Blade Slammera.

V rukavu mam hybridni kondom galavecera, vecerel jsem samci kvety divinorom, v noci nas ceka extaze havranika, horici kalimantry, v klinu se sviji z popela vystreleny hrtan varici v mrize ostriz zivota vybuchuje vybusnina vybusninova do byti.

Vykoupane telo z casu snedl serpa kapilar, nastal cas se pripravit zrodit budoucnost, vazena porota vystavi most zoroduje na lucidni divadlo nahych vidlicek, nabodane sasanky totality zmocni lunarni kabaret postav, tavene utroby vyzvraci zlato zivotu.

Tato hodina je kratka jak setkani noze a oka slammera v supernove mikrofonarium, krasna jak parapsychedelicka mse za netopira bez kridel a delirii, slovacko ma dva bojovniky na ostriz srdcove sedmy, duju za tuto zem, jiskrive krivky vesmirne palety provrtam.

Rano beze zmen, pasich nechava okusovat svoje srdce pohozene na sanici, u krajnice doutna uzlicek nervu, mozek nakrajen na,platecky tradice, je koser, prazena kuze zivotu tristi se do ticha nakavany beat lidske smrtelnosti, zasit slam o kov na kov, cinkotem kry o kru, zpoved prazdnych hnizd horicich.

Dekuji ze jste prisli na tento slavici duel humoru a obrazotvornosti, namesicnich versu a sohaju odvahy, hibernaci a reinkarnaci archy slova a vesel hlasek, hlasu zivota do zivota o smrt za laskou skulpturovanych, trikolora svobody, pravdy a volnosti nechava zaplat na tisicery majestat bezbrehe krve videni noci.

Mantrilionem nemych svetel mlcel jsem pred neviditelnym ostrovem z nokturnalni pramice svetla majaku.
Dival jsem se vstric deziluzi rozdvojeneho divokeho zvirite pred pameti basnika zjizvene jako telo mesiase z vosku a gilotin.
Slamoval jsem o posledno fraktalni usvit az mi krev explodovala v mozku a zvratky se hrnuly nosem na slunecni svetlo bozi
Pozoroval jsem cakry a hierarchie demonickych her pod horou krehkych divotvornych hororu lidske existence.
Slysel jsem umirat stari nekonecna na ceste zmrazenych vrcholku upijijicich puvod byti basnikovi vecne milenky sten.
Zazil jsrm divaky nedutajici mlcenlive i vykrikujici v psychedelickem kroji lidske extaze a slonich enthuziasmu.
Prystil jsem pred svoji dobu i za ni abych poztracel posledni zbytky svetla v temnotach nasi posledni umluvy s vidinou jazyka za vsemy jazyky a dialekty.
Kvilel jsem z patra a oplodnoval hlubiny slovo krepcil na skopove hlavy klouzal po hasisovem povrchu ze stesku a kamizoly raje.
A vsude byli lide vaudevill pozornosti zlatych oci performera z traskaviny jmenem pokora a rane nazvozlovi prazdnoty.
Lide jako vy lide jako my album novoty novelty atomy molekuly kulikuly tmy vibranty svetla tancujici v obsidianove cepeli a avanturinove rukojeti Blade Slammera.
A o ticho vneslo sr Pi mezi nebem a Zemi vdecne z nekonecnych dalav mise en abysmalni klice toho co vytvari teskny sepot polozapomenute studnice tajemstvi stinovych ja pritomnosti velebene archou slova nad casem plouci hlasem az k vesmirnemu majaku Myriad nasich prani o lasce ke slamu a nenavisti ke smrti zite z laskou az posledni andelskou notu zazraku...