Popel na tvářích zamlklé luny

Pod záminkou tichého šumění

frekvence prázdné řeky

jsme nechali usnout nebe

a zčernat okvětní lístky kopretin

v chabý popel,

který se sám rozplynul

v šepotu smutné luny.

Byla již zima, když slavíčci

sbalili své podzimní housličky

a postupně chodili jak nápověda

v divadlech šeptat lidem

jejich zapomenuté fráze a repliky,

v kterých měl se odrážet

skutečný cit.

Pod záminkou šepotavého

skučení vyschlé řeky

se opět roztančily kapky dešťů

na teď již bezcitných místech

padlých snů.