#297

přehrabuje se v kartotéce
těch několika tisíc slov co mají za sebou
pije ho ale
je stále žíznivá
utíká
do dálek
širokoobzorných
s jistotou sobě vlastní
aby pak se sklopenou hlavou
toužila po návratu domů
někde v srdci má pořád ten samý zdroj zla
ve kterém se rodí jeden špatný krok za druhým
pořád a pořád v nekonečném běhu událostí padá
a druzí ji zvedají
teď už stačí jen zatáhnout za záchrannou brzdu
a společně si zatleskat
přes všechny útrapy
leží na vrcholku hory
a dochází jí dech
tak
odpočívej v pokoji
my už tady dávno jsme