Návštěvnost
PATRIA
PATRIA
PATRIA
křik ubohých čarodějnic
vepsaný do strání
notovým zápisem
rozpadlých božích muk
v přervaných akordech
čí muka?
ach bože
čí?
čtyři žulové kariatidy
nesou mramorový baldachýn
jak zkamenělé odplivnutí
do tváře času
nad rozkradenými náhrobky
které neměly přiděleny
své strážkyně
kalimera
Argirisovy krásné hnědé oči
perly
skutálené z dalekých zálivů
Homérových perlorodek
do země nikoho
skutečně nikoho?
země patří jen sama sobě
a děti patří jí
ne naopak
patřím své patrii
tam v sirotčích horách
a její kameny
si táhnu v srdci s sebou
kamkoliv se hnu
těžké jak život sám
už jsem se naučil jimi i hladit
poctivě a ztěžka
tam
kde vzal jsem je do úschovy
je jednou i odevzdám
Praha, 4.1.2015
https://www.youtube.com/watch?v=ewrPiVH4qAY
Komentáře (30)
Komentujících (11)
Doporučit
TiskTak. Dostala jsem se sem tak pozdě, že už ostatní literáci vlastně všechno napsali. Jen zlehýnka připomenu, že je to skvělá hluboká lyrika. Obdivuju Tvé vnímání a schopnost vzít inspiraci za správný konec, i když tady mi slovo inspirace vůbec nesedí. To není inspirace odněkud, to je kus Tebe samotného. Musím se opakovat s mrazením v zádech, ale to mrazení se taky opakuje. Klobouk dolů, Amonasře.
07.01.2016 08:35:52 | Pamína
Mrazí mě z Tvého mrazení - děkuji za ně, Pamíno :-)
07.01.2016 11:17:46 | Amonasr
Nádhera, Pepo. Zejména zde:
patřím své patrii
tam v sirotčích horách
a její kameny
si táhnu v srdci s sebou
kamkoliv se hnu
těžké jak život sám
už jsem se naučil jimi i hladit
poctivě a ztěžka
nu ale celá báseň je protkaná prožitkem a osobitostí Tobě vlastní, zde bych mohl citovat každý verš, děkuji, rád jsem četl :o)
07.01.2016 00:43:17 | Akrij8
Díky za krásné přijetí, Jirko, hezky se mi to čte :-)
07.01.2016 11:16:37 | Amonasr
srdeční kámen Lásky...ST :-DDD
04.01.2016 20:15:21 | Frr
Díky, Jiří, za krásnou ozvu... :-D
04.01.2016 21:38:32 | Amonasr
....víš,Pepo,před chvilkou jsem poslouchala na internetu zajímavý rozhovor
s jednou ženou o tom,co je to být skutečný "domorodec".Jaké to doopravdy je,když má člověk "spojení"se svým místem,s prostorem,kde žije,kde se narodil,s místem,se kterým má pouto.
Spojení se Zemí,se zemí.....spojení s místem,kde se stáváme pečujícími
o to místo v úzkém,ale širším smyslu slova.Tak nějak se mi to
propojilo s Tvými vskutku "silnými verši"......Opravdu skvělá lyrika,
jak napsal Jort.Je tam tolik opravdového,tak díky za zážitek.Ji.
04.01.2016 20:00:25 | jitoush
Jitko, děkuju Ti za krásný komentář. Víš, já se celý život považuju srdcem spíš za světoobčana než nějakého „ryzího vlastence“ či „zarytého lokálpatriota“, přesto jsem hrdým Čechem a nesu si v sobě i silné citové pouto k té své rodné zapadlé hroudičce. Jenom jakékoliv nacionalismy a vlastenčení jsou mi z duše odporné, zásadně neskáču s těmi, co si tím potvrzují své „češství“ a necítím se s takovými ani dobře na jedné lodi. Doufal jsem, že v tom nezůstane i přes ten schválný název stopa po nějakém případném patosu - myslím, že si v tom spolu dobře rozumíme a mám velkou radost, že jsi z té básně vycítila, jak to se mnou asi je :-)
04.01.2016 21:36:41 | Amonasr
.....ne,ne,ne....ani kousíčkem své mysli jsem v sobě nezavadila
o slovo vlastenectví,natož nacionalismus,myslím to jaksi zemitě,
"přírodně",to není pouto vlastenecké,to už je pro mě "politikum",tam
mé cítění nedosáhne,ani dosáhnout nechce,je to tak náchylné k překroucení....je to spíše něco intuitivního,co mě pojí s krajinou
možná spíše více ženského....nebo jinak...je to úcta před něčím,co mě
přesahuje a ta moje/Tvoje/ "krajina"to jen umocňuje............Ji./úsměv/.
V této chvíli to neumím vyjádřit výstižněji....Prostě ve mně Tvá báseň
vyvolala emoce ...je to jako s tím vřelým objetím bez odsuzování.....
a už radši zmlknu nebo mě mé asociace zavedou hodně daleko..../smích/
04.01.2016 22:22:28 | jitoush
:-D No však právě, já to tak pochopil a proto jsem byl tak potěšen :-) Ale děkuju za další pěkné rozvedení ;-))
04.01.2016 22:45:19 | Amonasr
Ano...hladit kameny...poctivě a ztěžka...nechť lidé pocítí jejich ,,sílu,,....děkuji.z.
04.01.2016 17:11:23 | zdenka
Děkuji, Zdeno, za jako vždy velmi vnímavou reakci :-)
04.01.2016 17:14:44 | Amonasr
Ta písnička je taky moc hezká. Na to jsi mistr, alespoň mě se tak jevíš...nezapřeš maminku.z.
04.01.2016 17:29:05 | zdenka
Tak teď jsi mě s tou maminkou, Zdeno, úplně dostala :-) To je od Tebe milé, že si pamatuješ takové detaily, o kterých už ani nevím, že jsem je někdy prozradil - já totiž vždycky všechno hned zapomenu, tak tuhle schopnost u druhých opravdu obdivuju a vyvádí mě to občas z míry ;-)) Lásku k hudbě jsem po ní asi opravdu zdědil, škoda, že jsem po ní nezdědil i snahu naučit se také hrát na klavír a naopak jsem se tomu jako kluk tak tvrdě vzepřel - projevil jsem se tenkrát jako hlupák, zdaleka ale ne naposled... :-D
04.01.2016 17:38:16 | Amonasr
To nevadí, třeba si občas...něco...zabrnkáš...pro sebe...od srdce...a o tom... to je...úsměv...jo,jo, už to tak nějak mám,některá slova ve mně uvíznou...z
04.01.2016 17:46:43 | zdenka
:-) A to já si pro sebe zpívám každou chvíli, to je fakt :-D A někdy nejen pro sebe, až tím občas lezu i na nervy... ;-))
04.01.2016 17:48:32 | Amonasr
Josefe...síla síla síla a mráz mi přeběhl po zádech, úsměv tuhl na rtu...smekám pane Básníku.
Oni to ti co jsou sví ( nebo jiní, odlišní od ostatních, mnohdy osvícení) neměli lehké nikdy.
Napsal jsi dobře, čí byla ta muka...i Bůh musel trpět, když viděl zbabělou zaslepenost lidí, trýznitelů.
04.01.2016 14:42:47 | Malá mořská víla
Díky, Gabrielo - je radost číst takovou zanícenou a vnímavou reakci :-)
04.01.2016 15:40:07 | Amonasr
RADOST ...
a to je oč mi běží...děkuji ... vím, život přináší i jiné emoce, kéž by však radost převažovala :-).
04.01.2016 16:37:30 | Malá mořská víla
opravdu krásně napsaná ta tvá PATRIA, při čtení popisu akropole, jsem se tam na okamžik teleportovala, nad olympiádou reprezentovanou Argirisovýma očima jsem musela chvíli přemýšlet:)
04.01.2016 14:37:52 | Papagena
Děkuji Ti za pěkné přijetí :-)
04.01.2016 15:38:58 | Amonasr
Kalimera...možná si s tebou zatančím, jsi přece trochu Zorba...smím?
04.01.2016 11:53:54 | básněnka
Tančit sice moc neumím, ale s Tebou si to, Ivano, rád a s chutí risknu... ;-))
04.01.2016 12:36:00 | Amonasr
Opravdu krásná báseň Pepo. Zařadila jsem si ji do oblíbených a musím tě pochválit i za výběr písničky od Marušky Rottrové, moc se mi líbí a kápla mi zrovinka do dnešní nálady i počasí. Paráda. :oD ST
04.01.2016 11:31:31 | Tichá meluzína
Moc děkuji, Blanko - považuju si toho velmi a je mi ctí, že mi právě Ty rozumíš :-)
04.01.2016 11:34:03 | Amonasr