ŽENĚ

Až se Tě zeptá náš syn jediný
Jakej jsem vlastně člověk byl
Odpověz pravdu bez pocitu viny
Že i já stokrát přestřelil

Že jsem byl vzteklej někdy i sobeckej
Ale Vás jsem hrozně rád
Jenže díky mý divný povaze
Dával jsem city málo znát

Já pevně doufám že mi odpustíš
Že odpustí mi i náš syn
A pak se snad mý viny rozpustí
A on pochopí kdo jsem byl

Jakej byl táta kdy chodil na ryby
Kdy pil kdy řídil kamion
Kdy v Boha věřil a kdy měl pochyby
V hlavě myšlenek milion ...