Roztodivná

Převlékám se z upocených podzimů
a pak jen přemýšlím
kde jsem nechal brouka zemřít
pro všeobecné blaho

Zkoumám, zdali vrhám stín i bez slunce svitu
a rozjímám nad tikem metronomu
Kterým směrem to je
(ptám se)
domů?

Oblékám na sebe netečné jaro
zachycené v dálce i v makru
a s pohledem upřeným na smyčku života
říkám si

ksakru