Zápisky jevistniho technika.

Anotace: Středa...zápisky jevištního technika.

Středeční ráno, slysim tlukot srdce. Je klid,slunce vychází nad konirnou, žit na vychode je osudove znamení, Procházím se po pokoji, vstávám nelehce, klici ve mne touha na ni, lithiova smyslnost se za pouští do kořenů duše, prostopasne si to udělám sám před pláštěm zrcadla. Poslední ukajeni před tím než se znovu shledáme. Slyšíš?

Po probuzení, boli mne celý člověk, jako bych podstoupil narocne cvičení, zbyl jenom cit pro bezmeznou lásku. Láska v člověku rodi ty zázraky. Přes zázraky v lidském srdci. Drama je v tom, že v mem srdci figurují dvě ženy. Panuje tak nejistota, ke které se obracím v touze po tom splynout s jinou ženou.

Procházím se po hrázi, po cestě dolů hraje prijemna ceska písnička. U uších pak experimentalni hudba o Malva. Ta osvětlovací scéna.

Ráno chystáme prostor scény pro Zlateho Draka, uklizime, prisypavam ryzi do sypace na ochozu, pote pisi dopis, pote si me zavolají na závěrečný Štych.

Štych je osvetlovacuv prováděny moment kdy nasvetluje scénu pro herce, v tomto případe herečku, snovou se kterou splývá a vede ji, učím se mirit, doostřit, posunovat se bez treseni, ono znatelne zacatecnicke chvění, síla sviceni.

Na druhý pokus se choreograf a poradce vydává na pódium, režírovat pohyb herečky Zetelove, a já ji vedu světlem, sleduji ten pohyb v uplnosti v návaznosti scény, proměňujíci se udy, kroky jemného tanečního pokroku.

Celou dobu zprava doleva, pote jde dozadu a pouští draka v tomto ohledu jde o poetický element, klíč pozornosti, uniká dozadu bere visiciho draka, kterého ji podává Štěpán a Roman s nim pak se léta nahoru doprava, a do toho poeticka hudba a promluva, přesné a delikátní, světlo mizí v intenzitě až
Zapadne v malém kruhu.

Vracím se do hlediště, režisér s osvetlovacem si projíždějí některé scény, v těch v kterých jsou světelné přechody, divám se jak nastavuje závěrečné sviceni hlav do diváků, to je v plynulem přechodu a barvě najizdeno postupne do sálu. Ivan modifikuje tento přechod, první zkouší tři vteřiny, potom čtyři, po osách. 'Ty světla mají paměť?' Ne ty samotné světla ne, paměť je tady v řídící desce' To je mozek všeho tady u světel. Potom si uloží jednotlive světelné presety na flašku z programu k osvetlovacimu pultu. Jednotlive body má tak napsaný na displeji tak jak provázejí scénami, v průběhu hry. Říká se tomu světelný scénář, světelné přechody a světelné střihy. Podobne poznámky má zvukař. Inscipient má všechny poznámky nástupu. Režisér má dohled a diskutuje s Ivanem ony scény.

Ptám se ho na ten závěrečný Štych, 'rikam ze to je docela hodně poeticka scéna' ...'pojď půjdeme nahoru, rozostrime jej..' jdeme nahoru k pravému světlu. Ukazuje mi jak se rozostruje, zamiri na horní stěnu nad forbinou na velke, posuvniky na spodní straně svetlometu upravují rozostření v krajích kruhu' 'pomalu pěkně plynule, nastavis si to v male intenzitě, pak se rozjíždí hudba, jedeš, palis sni, držíš to na dlouhou jako flintu, licis, plynule přesné, pak to stáhneš do tečky, hudba a promluva ve zvuku konci, drak uleta.'

Ještě si to nějakou dobu zkouším, nahoře, 'ptám se Ivana co ta spodní opticka posuvnice?' Ta vytváří takove moare, to slovo jsem slyšel poprvé z úst člověka, předtím jej četl, presne vím ve které sbírce, bylo to v zapiscich Hypnovych od Reného Chara, pise tam o moare světla a stinu, jako by vysouval tajemství podvedome moci snah tvořit poezii, má žízeň v tom na okamžik splynula. Ivan odchází a já ještě chvíli cvičím u světla a pronikam do onoho moare, jak difuzní fotony, čočky rozostruji okrajove konstrukce svetloplochy.' Nahoru s posuvnicemi a okraje se doostri. Hibernujici kruh se uzavírá. V tom mizí pozornost dopadu. Nabyte znalosti se dají aplikovat na slovo.

Potom jdu dolů zpátky do kulisarny, je mi lito, ze nebudu moci svitit na veřejné generálce a pak premiéře, to je velka věc. Pojedu totiž do Brna na dvoudenní workshop, přijímačky pohybového divadla na Jamu, katedra klaunstvi, Pierre Nadaua, má Podobne příjmení jako Artaud, je to Francouz, který vystudoval filosofii, toto znamení se promítá i v jeho myšlenkách o tele, performance a divadle. Viděl jsem jeho krátký inspirující film obyvat těla, je to krátka zfilmovana divadelní etuda, dokreslena jeho myšlenkami.
Popisuje tam vlastnosti Kuze, vztah duše v pohybu i k emocím. V tom jak to písu mne napadne, že bych si mohl onen snímek pustit znovu.

A další představení pod jeho vedením...jsem opravdu zvědav jací mladi lidé se na zkoušku dostaví s jakými talenty a dispozicemi v drahách vidění své krve a krve světa...