Symbióza

V jemnosilných dlaních cítím jemnou sílu
Jež mne jemně mne a kolébá mne k spánku
Pak je rozevírám, kráčím po tvých čarách
Až k tvým vlasům ukradeným od beránků

V tišinách se koupu ráda celá nahá
Neboť věřím, že mne nikdy neutopí
Mají modrou barvu modřínů, co mlčí
Na mém nahém těle zahlazují stopy

A já se stávám vším, co tebe tvoří
A znovu splývám s tím, co tebou je
Jdu po tvých čarách, do tišin se nořím

Vlny od beránka osouší mi slzy
A jsou to jediné, co ještě vnímat lze
Kromě jemnosíly skryté symbiózy…