.
Sedím nahý uprostřed louky,
déšť na mne padá, natahuji dlaně.
Přemýšlím o stínu stromu.
Vyplní mé touhy?
V dešti slyším zvuky klavíru,
lehám si na záda,
zavírám oči, probouzím se
v krásném snu.
Je mi blažená zima.
U černého piána uprostřed
březového háje se smutnou tváří
líbezné tóny hraje.
Obcházím ho ze všech stran.
Nevidí mě. Přeji si, jen hraj, hraj!
Sedám si před piáno.
Lístky břízy se pohupují,
bílá kůra stromů volá nevinnost.
Hlavu si položím do rukou,
hezky se mi sní.
Zdá se mi, že jsem ve svém pokoji.
A to je skutečnost.
A já děkuji za každý nový sen.
.
Co bychom byli bez svých snů...
plných voňavé nádhery...
co bychom byli bez džbánů
živé vody k posílení...
a tahle tvá básenka se dá vychutnat
opravdu všesmyslově!! :o)
10.02.2007 15:58:00 | Cecilka
Jen ještě jen na malou chvilku se zasnít.
Hezký
08.02.2007 20:23:00 | Vivi.~2
Opravdu krásné sny.A hudba k tomu.Co víc si přát?
Jen aby to byla skutečnost?
08.02.2007 13:20:00 | s.e.n