Slečna A

Když slunce zapadá,
nebo je právě nad námi,
krev třísní její vlasy
té dámě nad dámy.

Já však nedokážu víc,
než jen na ni tupě hledět,
kdybych tak mohl k ní blíž,
kdybych mohl dát o sobě vědět.

Vše, co ji mohu dát,
je jen větší dýško.

Kéž mohl bych být s ní
a hladit její bříško.

Kdo miluje ji?

Kdo ji zná?

Tu rudovlasou dívku,
jež je tak překrásná.

Vše co mám, dal bych
za jedinou noc s ní.

Kéž mohl bych líbat její rty,
kéž mohl bych být jednou v ní.

Pro její krásný oči,
klidně vraždil bych.
Jí neodolá nikdo!
Ani zapřísáhlý mnich.

Tak buď se mnou,
o něco dýl,
libido jehlou
vpust do mých žil.

Slečno A
s úsměvem na tváři,
roztomilá,
tak překrásná.