Vitr se oprel do vetvi stromu,
utichl hlas,
vcerejsich ran.
Dnes vyjde slunce,
tak jako vcera,
rozsviti svet dokoran.
Co stalo se vcera,
zustane ve stinu,
zapadne prachem prakticky.
Pujdu zas dal,
otevru okno a
nadychnu se fakticky.