Primitivní sbírka: Moje kamarádka AN*****A

***

JE TO SPOLEČENSKÁ ZÁLEŽITOST

Poetika porcelánová
blízké obejmutí
až skoro milostné.

Tváří se jako můj nejlepší přítel,
štípání v nose a krku
se snaží zlehčovat.

Zaťaté svaly se uvolňují
a pak systolují zase bolestně.
Chci být dívka v kleci
a možná si nechám narůst knír.

Ručička hopsající zkrápěná slzami,
řehtá se a pak už pláče,
když vidí,
co se děje

uprostřed vlahého dne...

***

CHCI SE TOČIT DOKUD NESPADNU

Zamilované zvířátko,
sněz svůj miloučký úsměv
(kolik má kalorií?)
postav se na zadní
a sevři svůj tep.

Postavte mě na obláček,
šťouchněte prstem,
křídla motýlů (cítím je v břiše?)
stačit nebudou.

Zažehnutí plyšáčci,
smějí se skrze zčernalé líce.
Zažehlíme si je
na nahou kůži,
možná se kofeinem nesmyjou.

Jsem šťastná,
jsem připravená.
Koulím očima,
visí na mých řasách.
Strupy na mém těle
můžeš potěšeně olupovat.

Sundej si tu masku,
která ve snech děsí děti,
vem si tu roztomilou pistolku
a zvířátku prožeň kulku hlavou.

Křehké rozčtvrcené stvoření,
vyzkoušela jsem si na něm,
jak funguje pájka..

Nikdo tě nenajde,
nikdo si nevzpomene,
když sto malých motýlů
zavrtí křídly.

***

OSTATNÍ PLÁČOU, JÁ BREČÍM

Rentgenové vidění
mají jen víly
zmražené v pohádkách.

Pojďte si do mě píchnout klacíkem,
jsem atrapa,
nebolí to,
víte?