tulák

Tiše se zahleděl,
pohladil srdce
a s těžkým výdechem
svěsil své ruce,

srovnal si myšlenky,
do přihrádky bytí
a Tobě umožnil
nového žití,

přišil si knoflíky
kde byli dřív oči,
aby už neviděl
jak svět se mu točí,

tak rád se díval
jak moc ti to sluší,
srdce mu nezbylo
ve Tvé hrudi buší,

odešel cestičkou
neznal jí jménem
a Tobě svobodu
daroval věnem...