Pochod myšlenek

Jako armáda těch velikých snů,
které v dětství jsem sníval.
Jako náplň těch šedivých dnů,
které jako mládenec jsem míval.

Však mládencem pořád
a co je to hřích?
Tomu musím se zasmát.
Však co je to smích?

Jako sláva zašlá
a časem zrezivělá.
I taková jsi ty,krásná
a pořád skvělá.

Však co je to sláva?
Jen slovo pouhé.
Které rozplyne se jak z děl salva
a to čekání ani není dlouhé.

A všechno je pomíjivé
i ta krása,světe můj.
A každé slovo jest zlomyslné
a já chci slyšet hlas tvůj,

jak šeptá mi o milování
a jak šeptá mi o štěstí.
Co zpívá mi o umírání,
co dává mi pěstí.

Co dává mi naději
a pak mi ji vezme.
Kam mizí to "miluji"?
Jak se to vezme.

Někdy zmizí v hlubinách
a už nikdy nepříjde.
Někdy zas je v končinách
a mi zpětně jej objevíme.

Objevíme a pak věříme,
že láska bude věčná.
Co budoucnost chystá však nevíme
a všechna slova stejně jsou zbytečná.