Nemilosrdná poušť

Nemilosrdná poušť


Jak jen mohu, tak jdu pouští,
hodně potu se ze mě spouští.

Nemám už moc sil,
ale v dálce vidím cíl.

Rozběhnu se k oáze a vedrem skoro padnu,
dojdou mi síly, a tak do písku spadnu.

Už si moc nedávám naděje,
i když to je to jediné, co ve mně ještě je.

Kromě lásky k rodině, ta ve mně vydrží.
Zvednu se zpět na nohy, sotva se udržím.

Myslím jenom na rodinu a sunu se dál,
stále myslím na to, že tu nejsem sám.
……….

Nemám žádnou vodu, už neběžím dál,
ta oáza byla fata morgana - a já umírám.