polesná
polesná
nebylo jich moc
jen dva a pes a jejich stíny
za nimi stopy v mechu
jedna z ozvěn
a místo plné něžné viny
kdyby se díval někdo z nás
marně by hledal správná slova
těm křivkám v bouři objetí
bylo by hříchem zrak svůj schovat
tu ladnost mršnost náhlý zlom
tu práci vlasů
odhození z čela
ten balanc na hranici rozkoše
i ruka druhá jak se smělá
snažila rozplést zakázané
najít všem touhám cestu ven
ukázat tělo v jeho nahé kráse
a možná splnit
jeden sen
očím co z dálky potají
hltaly výjev
neschopny však slova
jen bez mrknutí
potichu
obrazy polykaly zas a znova
a ze stromů se v přítmí lesa
snášel klid..
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
...hezky se Ti to rozvířilo.....když se krása mihne mezi stromy....
.....tam někde v hlubinách lesa....tak se dějou věci.......Ji./úsměv/
.....a....bacha na polesnýho...to bývají zpravidla pořádní chlapy
a ještě s flintou na rameni...../smích/...
18.04.2016 18:52:09 | jitoush
Tydle věci se dějou pěkně ;))
18.04.2016 18:52:59 | poeta
nádherný..ST
18.04.2016 10:06:08 | Nikita44
Krásná...připomíná mi básníka, kterého ráda čtu...R.M.Rilke...úsměv.moc děkuji, opravdu potěšila.z
18.04.2016 07:51:42 | zdenka
Dekuju
Musím se na něj podívat..
18.04.2016 07:55:06 | poeta
Klid bouře těl, pak západ slunce znachověl...:-)
17.04.2016 22:59:46 | básněnka