Anotace: ...byl úplněk...a ten mám rád...
V bledém
měsíčním světle,
sedím na střeše
a popíjím.
Svoji půlnoční kávu.
Na dvoře vrčí pes
a kočka se mi
vnutila do klína.
Přišla za mnou
přes půlku svého světa.
Měsíc má závoj
z šedavého oparu
a já pozoruji
spící maloměsto.
Za temnými okny
spí lidé
zatíženi svými sny.
Cítím i když jsem mezi nimi,
tak k nim nepatřím.
Jsem sám
a měsíc v úplňku
má závoj z šedavého oparu.
23.04.2016 12:34:38 básněnka
Pocit vyvržený, prej na Měsíc maj vliv jen ženy a přesto město spí,žalm světů vyzpívaný kočkou, hned káva černá za otočkou a psu se zas chce osaměním výt...že noc je břitva, ticho...klid?
23.04.2016 10:21:04 A42
úplně úplňková... ;-)
23.04.2016 17:07:39 Mácha
Dík ;-)
Jak jinak taky :-))
23.04.2016 09:40:12 uživatel smazán
Jo. Taky relaxuju nejraději sama. Moc hezká.
23.04.2016 17:07:01 Mácha
Díky za návštěvu
Co když se ta relaxace protáhne na nekonečno co pak???
....:-)
23.04.2016 09:09:28 Dreamy
Když tě dnes čtu, možná by to společnost druhého a deka, vše pokazila...Až mi je líto, jak je naše střecha členitá, bez možnosti stejného výhledu. :-)