Anděl

Potkal jsem

strážného anděla
na konci ulice
s rukama v kapsách
čepici vraženou hluboko
do čela

divil se velice
potměšilý úsměv
zdobil mu tváře
nad hlavou pohaslá záře
snad má dovolenou
myslí mou se mihlo
snad zlomené má křídlo
smůla na patách
se za mnou táhne
jako slizký had
kam šlápnu
tam přilepím se
snad lepší bude
zůstat chvíli stát


Jak dlouho ještě
ptám se anděla
jenom zívne
a co já vím
uplivne vlídně
snad příští století
až zaplatím
životu daň
tak sypu mince
a prázdná je moje dlaň
dluhy mé se sčítají
marně doufám potají
na rohu anděl otáčí se
zády

nenadál bych se zrady

on vrátí se, to nevadí

Naděje
tichý hlas o uši mi zavadí
ztrácí se mi v davu
zouvám boty a jdu dál
snad potkám Štěstí
zvedám svou pyšnou hlavu
tak, než si pro mě přijde
ta Černá paní s kosou
svou patou bosou
ať na trny si šlápnu
ať dostanu pěstí

přesto
půjdu dál!

Jen hlupák
by tu stál