Návštěvnost
F
F
Anotace: .
muži myjí nádobí
nábytek neslyšně plane vzhůru
nic se nezjevuje
muži myjí nádobí
muži
hodiny na stole
občas to lupne
jakoby někde něco ještě žilo
muži myjí nádobí
ženy zpívají svými vlasy
jakoby někde
Komentáře (18)
Komentujících (8)
Doporučit
Tiskvysavač za klepadlo
první břímě opadlo
pračka versus valcha
končí další ťarcha
myčka versus dřez
ženy pějí jazz
02.01.2019 16:44:40 | Špáďa
SKVĚLÉ...ST*
07.08.2016 12:27:52 | Frr
Hm, zajímavé, vzdálené zvuky obvyklosti...
10.05.2016 20:32:25 | A42
...muži myli nádobí i na Titanicu, i když uže se zvolna potápěl...:-D* ST*
10.05.2016 11:56:46 | Frr
Tedy... Pro mne nejlepší, co jsem tady dosud od tebe četl a zároveň mi natolik čitelná /snad tím hmatatelným rituálem/, že se k ní mohu vyjádřit. Nepochlebničím. Je skvělá.
10.05.2016 11:05:33 | vrbák
Potěšil jsi mne velice. Děkuju.
10.05.2016 11:48:48 | tall&curly
Tohle je přesně to zábleskovité vnímání, nebo aspoň já to tak vidím, super :)
10.05.2016 10:54:52 | iluzionistka
Václav Navrátil to označoval jako "signály absolutna" a říkal, že právě zcela všední a banální okamžiky života rozevírají cestu k absolutnu. Ve všednosti měla být hledána mytologie moderního člověka. A tohle mě hodně inspiruje a taky je to téma mé disertace, takže jsem v tom až po uši :D
Pokud to vezmeme čistě neodborně, tak je to asi zase ta introverze :)
Mimochodem co narativní psychologie? Zabývala ses jí někdy?
10.05.2016 12:00:30 | tall&curly
Jojo, před několika lety mě docela brala, přišlo mi, že je to klíč ke všemu a snažila jsem se do toho i všechno napasovat. Pak ale přišla jedna psycholožko - psychiatrička, která mi ji strašně zhnusila. Ale myslím si, že jako na každé teorii v psychologii a psychiatrii, i na téhle něco je. Jen mi přijde o něco více manipulativní a taková míň věrohodná než třeba existenciální psychoterapie, kterou se zabývám momentálně. Nevím, jak bych to přesně definovala, ale přijde mi až moc subjektivní, což zní asi vtipně, vzhledem k tomu, že se jedná o introspekci a sebepoznání, ale prostě jsou tam určitá slabá místa. Zas na druhou stranu, která škola taková místa nemá, i psychoanalýza ve spoustě věcech pokulhává. Takže fajn, beru ji, ale asi se jí do budoucna nebudu nijak víc věnovat.
Ale je to vtipný, zrovna dneska jsem měla seminář s Davidem Skorunkou, kterej se tímhle docela zabýval, dobrá shoda náhod :)
10.05.2016 21:15:32 | iluzionistka
Existenciální psychoterapie? To zajímá zase mě! Ta fakt vyrůstá z existencialismu? Heidegger a další?
11.05.2016 05:43:31 | tall&curly
Ano, vychází z existencialismu, respektive na něj navazuje. Je to v podstatě soubor mnoha psychoterapeutických směrů, z nichž asi nejdůležitější je logoterapie, která je položena právě na takovém tom existenciálním smyslu, kdy zakladatel Frankl tvrdí, že toho smyslu lze v podstatě dosáhnout nějakou tvůrčí činností, prožitkem (v podstatě láskou) nebo tím, jak se staví k událostem kolem sebe a celkově k životu.
Já jsem spíše zastáncem existenciálně – humanistického přístupu, který staví na čtyřech pilířích, zase vycházejících z existencialismu, a to: smrti nebo obecně konečnosti života, svobodě a odpovědnosti za vlastní život, kterou chápe tak, že mezi konkrétním člověkem a okolím je vždycky nějaká propast, která je dána tím, co zažil a jak na to zareagoval. A posledním pilířem je zase smysl života.
Ta terapie funguje v podstatě na principu „tady a teď“, kdy terapeut se snaží změnit špatně zpracované vzorce pacienta, zejména, co se týče úzkosti. Je to dost dynamický přístup, konfrontační, třeba oproti psychoanalýze, kde je terapeut víceméně jen posluchačem a analyzátorem, tady má daleko větší roli, což je super, aspoň pro mě teda :D
Pokud by tě to zajímalo víc, tak doporučuju knížky buďto přímo Frankla nebo Yaloma, kterej píše jak publikace pro psychiatry, tak i pro nepsychiatrickou veřejnost a dá se to na nich úplně nádherně pochopit a člověk si díky nim leccos i uvědomí. Mně osobně tenhle přístup dost pomohl v hodně věcech :)
11.05.2016 10:11:24 | iluzionistka
Zajímavé! Mám hodně společného. Já se zabývám existencialismem v poezii :) Musím říct, že od té doby, co se zabývám Heideggerem, jsem dost v depresi, je to drsná životní filozofie :) Na druhou stranu je to hodně otvírák v náhledu na vlastní život.
Určitě si něco z té literatury přečtu. Kdysi jsem četla knihu Osoba a existence: Z perspektivy fenomenologicko-antropologické psychiatrie, pokud by pro tebe mohla být zajímavá.
Nedavno jsem taky vyslechla přednášku Jaromíra Typlta na téma Écrit brut, to je velmi zajímavé téma pro mě. Až dokončím svou nynější práci, chtěla bych se trochu vydat pátrat tím směrem.
11.05.2016 10:50:40 | tall&curly
Díky, za tip,kouknu na to, mám ráda takové knihy :) O écrit brut toho moc nevím, slyšela jsem víceméně o art brut, ale tohle je pro mě docela novinka a přednáška musela být zajímavá, škoda, že jsou naši mocipáni tady trochu zkostnatělí a takové přednášky u nás moc nepodporujou :)
Existencialismus zrovna dvakrát veselý není, to je pravda :D Ale terapie, která na jeho základech staví, je hodně nápomocná. A pro mě je třeba vědomí konečnosti spíš odrazovým můstkem a determinujícím prvkem celého života, tak se to v současné době snažím brát :)
11.05.2016 18:09:00 | iluzionistka
Tady je ta přednáška: https://vimeo.com/126797283
Existencialismus veselý není, ale to, co díky němu bylo odkryto a formulováno, je masakr dle mého :)
11.05.2016 18:24:59 | tall&curly
Jeej díky :))
12.05.2016 15:05:15 | iluzionistka
:) zní trochu jako obřad, který vzejde z téhle doby ... zaujala, dá se v ní hledat (každý to své:)*
10.05.2016 07:49:28 | Ragnell
Ano, přesně tak to bylo zamýšleno.
10.05.2016 08:26:01 | tall&curly
Pošli chlapa do hospody s příkazem, ať se domů nevrací střízlivý. Jednou jsem opil jednoho abstinenta, a vůbec jsem netušil, že jeho žena bude mít tak velkou upřímnou radost. Proč ne.
10.05.2016 00:31:44 | VEDz RVAHEs