Peklo vermutový křídla a sešlá svatozář

Anotace: une poéme triste

Stesk
silnější než amalgámové slzy
co se vrací
přes dvě řady
zubů nahlodávajícího času
je kluk
docela mrňavej a už
si hraje na chuligána
s cigaretou je to muž
jako maník z kina
ulítlej jak podzimní vítr
hluboko v řasách
co nezná ani zápor ani protiklady
jen dny pokašlávající
před zábradlím
o trochu soucitu
a něhy
dny jako kaluže
od maringotek...Jejich zamrzlé věčnosti
v bahně národa a povyražení
Ten kluk tě dvakrát nechá
a zas jdeš domů spát
sama
a po třetí už s ním

za štěstím z vermutových továren
na sny Za tím s nespěchá

do vlasů se mi vloudil
bůhvíjakej tvůj smích
z podzemí