Tráva II
Tráva II
nikdy bych si nepomyslel, že tráva může vrůstat zpátky do země
milá mi zanechala dopis na rozloučenou v den kdy jsem jí chtěl opustit
nebe je velice prázdné a přeje tichému vánku který brouzdá nocí bezednou
je přece dost hodin na to
abychom přestali sledovat čas
nejsou stíny nejsou hranice nejsou cesty domů
nemává nikdo když mě spatří
tak mě navedly srny a tuhy někam do ztracena
odešel jsem abych se vrátil
půl kříže na cestách
zbylou polovinu vtiskl jsem si do dlaní
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Tak mě napadlo....že...Všechny cesty vedou do Říma, lemované alejemi křížů a každý z nás máme někde svůj Řím, kam se vracíme a čas ten je jen iluzí našeho uspěchaného světa co se žene do záhuby.....
Parádně napsáno
20.05.2016 21:17:59 | Mácha
Nesmírně citlivě napsáno...
Tvůj text, prosím, si ukládám, děkuji.
20.05.2016 18:35:59 | Helen Zaurak
dokážeš říct "obyčejné" lidské trápení neobyčejně:) - když se zdá, že tráva vrůstá ... zaraž ten kříž hluboko do svahu a jdi, kam tě nohy ponesou:)
20.05.2016 07:56:10 | Ragnell
