4 x 7

Šeřík ještě nedokvet,

zelené jsou třešně v sadech.

Ochutnávám první med,

který jako první nádech,

když jsem spatřil tento svět

v jeho barvách a ve tvarech,

ucítil jsem každý květ,

chtěl být duhou v medopádech

a z úžasu vytvářet

letokruhy na achátech.

Šeřík ještě nedokvet.

Je mi znovu sedm let!

 

Šeřík ještě nedokvet,

zase zírám, jak čas letí.

Snad není to naposled,

vůně vrývám do pamětí.

Trochu chvěje se mi ret -

před chvílí jsme byli děti.

A že je co vyprávět!

… o něčem snad pomlčeti.

Nuže plnou parou vpřed

a radostí jako smetí!

Šeřík ještě nedokvet.

Je mi znovu sedm let!

 

Šeřík ještě nedokvet,

vše se zdá být v plné síle.

Vím, že nesmím otálet,

čekají mě mnohé cíle.

Dnes je však čas připíjet,

poděkovat za ty chvíle.

Z života med není hned,

ač se tváří rozpustile.

Snad už tedy jen pár vět,

tvářit a cítit se mile:

Šeřík ještě nedokvet!

Je mi dvacet osm let.