A pak pokryl všechno prach,
Slzy velké jako hrách,
Naše tužby v siluetách
Se rozplynuly ve hvězdách.
A ve vagónech nadějí
Dnes zázraky se nedějí
vezou se klidně po koleji,
Jenž končí ve výlukách.
.
.
.
Nesnáším ty všechny lháře,
Co dělají na tratích života výhybkáře.
výstižné :-( a přesto i oni posouvají ty naše vagonky vpřed
23.06.2016 10:39:01 | Malá mořská víla
Právě, nebyt jich, budeme pořád stát na jednom místě,doufajíc v brzký rozjezd, ne o čekat na náhradní spoj, který nás do cíle sice doveze, ale jinak, než jsme měli v plánu...
23.06.2016 13:44:10 | Kutty