jsem šťastný protože tu žiju
sedím si na zídce s nohama dolů
směju se směju se směju
v údolí můj táta s nůší na zádech
strmé kopce zdolává
nese nám jídlo vodu
a něco málo ošacení k tomu
v chatrči maminka placky peče
všechny nás svolává
děti mé
poběžte domů
celí od bláta
široké úsměvy
špinavé hladové šťastné
maminčin hlas zpívá nám
do vlasů do uší do úsměvů
běžíme letíme o překot
s tím větrem s tou vůní stromů
po kamenech bosí
běžíme běžíme domů
jsem šťastný protože tu žiju
sedím si na zídce s nohama dolů
směju se směju se směju
To mám radost...nepřestávat je nést v sobě...nezapomínat...úsměv.hezký den...z.
19.07.2016 09:59:37 | zdenka
Koukla jsem na první řádek a vzpomněla si na jednu svou, mívám stejné po-city... :)
19.07.2016 09:57:01 | Philogyny1
.....krásné vyznání......usmívám se.....to opravdové,posilující,
prosté......láska v čisté podobě.......Ji.
25.06.2016 18:17:21 | jitoush
líbí se mi, jak to štěstí otevírá i uzavírá báseň, podtrhuje obsah uvnitř:)* Krásně poskládáno, Zdeni
25.06.2016 08:33:55 | Ragnell
..je to tak snadné..vždyť ke štěstí by mělo stačit jen to, že žijeme..a my lidé v tom hledáme vždycky něco víc...
24.06.2016 20:53:56 | Nikita44