mé noční oči ze tmy svítí
až naléhavě do nebytí
když zaslechl jsem podvědomě
vzdych spící dívky v prázdném domě
pěšinou ještě vlhkých vlasů
přicházím tiše do pokoje
spí u zrcadla toho léta
a já v jejím těle hledám svoje
a v létě plném konipasů, zaspala dívka
s pěšinou od tvých vlhkých vlasů...
17.09.2016 20:45:08 | básněnka
Zrcadla léta bývají nevyzpytatelná... :)
17.07.2016 08:31:34 | Philogyny1
jako vždy dobře mrazivé i lákavé zároveň
16.07.2016 20:31:54 | MARKO
*** :-D* ST*
15.07.2016 22:39:04 | Frr
hmmm, ... úplně jsem se ztratila:)
15.07.2016 21:01:22 | Ragnell