Povedený synáček

Nemocniční postel, za ní bílá stěna,
co slyšela nářků, zůstává však němá.
Vedle mě stařenka na posteli leží,
tvář je celá bledá, dech popadá stěží.

Lékař vyptává se, kdepak máte syna,
adresu já neznám, není to má vina.
Červený kříž zjistil,v Polsku prý je nyní,
přijít za maminkou, potíže mu činí.

Je chlap jako hora, zlé oči mu svítí,
ruku ji nepodal, nedonesl kvítí.
Co si dovolují, vyrušit mě v práci,
vykřikne na chodbě, že peníze ztrácí.

Svůj životní příběh mi stařenka poví,
že prodala domek, vše dala synovi.
Slíbil byt jen pro ni, nejlépe u vchodu,
světničku splácela, ze svého důchodu.

Až i ty synáčku, až jednou zestárneš,
možná hůř než matka nakonec dopadneš.