ŘVOUCÍ POLOPRÁZDNO
ŘVOUCÍ POLOPRÁZDNO
ŘVOUCÍ POLOPRÁZDNO
jsem tu!
křičí poloprázdno
z bezradné úzkosti rozpínavého ega
přetlak kontaminované páry
z nízkého bodu varu
tupě zařezává rány
do kůry stromů
které nezasadil
škrábe do omítek
které nevytvořil
zohyzďuje falešným křikem barev
jež si sám nenamíchal
jakýkoliv povrch
někdy i ten svůj
má sám strach z dotyku
aby se nerozprskl
jak mýdlová bublina
tušící co je pod obalem
anonym vlastního já
ze studu podepsat se jménem
skrývá své duté poloprázdno
za úlevné hulákání
adrenalin?
snad do té míry
jak levná zbabělost dokáže imponovat
ještě zbabělejším
s dychtivým leskem stroboskopů
v poloprázdných očích
přestříkaná konformita
jež ztratila vlastní vědomí
a nevidí ten škleb
co na sebe ze zrcadla vrhá sama
když opájí se poloprázdným křikem
revolta leda snad proti sobě
mocným tak akorát k smíchu
slabý odvárek pro panenky
navždy nedospělých dětí
kňučivě zalezlých v náhražkách rezervací
před smečkou odporně sebejistých
cenících výhrůžně na život krysí řezáky
zlověstně arogantních hříchů
Praha, 14.7.2016
https://www.youtube.com/watch?v=Pjy1Zv8ZFdY
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk