Třetí léto

Už třetí léto objímá mou zemi
třetí svět hlubokých, poztrácených nocí
těžko se žije se závratí, bez ní ještě hůř -
blouznivci zanecháni bez pomoci
mrtví nosí v tvářích bílou růž

to básníkům teď krvácejí ústa?
srdce a duše?! Kdež, má země je pustá
není, kdo by sklidil mrtvé pláně
kdo by z otrávených jezer vodu pil
na březích těch jezer umíraly laně
za jejich bolest nikdo neprosil

A mlčenlivé tisy rostou ve znamení smrti
živí se zetlelými těly lesních víl
tváří v tvář beznaději těžko věřit
že byl kdy světem svět, co žil