Korálky

 

Na klubko osudu navíjím  pavoučí vlákno svých snů ,

Na něj pak navlékám barevné korálky prožitých dnů.

 

U nohou hromádka  blyštivých kamenů,jež svoje  tajemství má

Beru je do dlaní,nad každým vzpomínám

Málokdo v nich ukryté příběhy zná…

 

 Počátkem všeho bělostný  křišťál čistotou skví

Právě  otvírám svou knihu života,

Co bude zde napsáno jen sám  Bůh ví….

 

Ruměncem  oděný rubín snoubí svou krásu s pyšným granátem,

Na dotek řežou i pálí

Jak  s láskou i bez lásky prožitý den…

 

V očích zračí se černou  temnotou obsidián,

To s onyxem  bolest,ztráty a nástrahy ukrývá

jež s úšklebkem přichystal Ďábel sám.

 

Odrazem nebeské modře leskne se lazurit,

To klid se v duši mé  odráží,

Z té studny naděje  chci žíznivě pít…

 

Zeleným očkem mrká na mně akvamín

Hravý,rozpustilý a odvážný

Vždy připraven zahnat každý můj  splín…

 

Perleť slz kamínky ozdobí,korálek za korálkem navlékám,

Ten náhrdelník odráží život můj,

Hrdě jej blízko srdce  nosím,je to nejcennější,co právě teď mám….