Maminka šije osud

Anotace: celá báseň ukrývá metaforu

Malý chlapec u potoka sedí,
pláče, stýská se mu po všech:
po rodičích, kamarádech,
po nitích, jehlách, po švech.
Maminka mu šila osud.

Šila, šila a chlapec stonal.
Copak to má za matku?!
Trápení mu utká, samé trápení.
Maminka šije na látku,
maminka mu šije osud.

Šije nalevo, napravo,
chlapec se nahýbá na ty strany.
A přilétli ptáci, velcí, malí,
holubice, sýkory, sojky a vrány.
Maminka mu osud zašívá.

Šije a najednou se zadrhnul
takový veliký uzlík.
A jím se nit utrhla.
Maminka zavadila o malík,
maminka osud došila.