Z myšlenek svých

Znavený padám, klopýtám

nevnímám noci svitu

motýlí let.

Rukami podpírám své čelo

tělo, jež potkalo břitvu

a do barvy krve rozřízlo ret.

Ztrápený nořím se do hlubin

svého srdce niternosti

šumících vln.

Myšlenkami podpírám duši svou,

jež potkala růže lvové

ten nejostřejší trn.