Vlak který už nejezdí

...
...
...

nikdo tě už nemá rád nikdo tě nepotřebuje jsi pro ně nezáživná minulost
relikvie času
a ten čas pominul
všichni jezdí autem na místa
která dřív nebyla
všichni znají lidi
které jsi nikdy neviděl
chceš z toho světa šíleností odejít
na druhou imaginární stranu
pěšky to nejde dávno tam nevedou cesty
jako by voda nějak rychle vyschla zatímco jsi se soustředil na jednotlivé kapky a
jezera nebo pouště
nevím proč
ale stromy už nejsou stožáry do nebes
jen písek bez příčiny




hodiny tikají a minuty jsou o moc kratší než dřív
a když už nikoho nebavíš schováš se třeba pod plášť před deštěm
a v tom malém prostoru jsi rád za tu chvilku hřejivého tepla
které už ti nikdo nedává
jenom ty
když pálíš v ohni zbytky krabice
pohozené krabice

je to patos je to kýč jsou to krásně hloupé okamžiky štěstí
mít nač vzpomínat
krásně hořké časy s budoucností

stále se ptají kam
a s kým
ale už to nejsou otázky
jsou to fráze
tak trčíš uvízlý v časoprostoru před bránou do neznáma
kde jsou teď všichni kteří na to měli

a mají to na háku
všichni
ti lidi už tě neznají


...
...
...