70 + 2 VERŠE
70 + 2 VERŠE
70 + 2 VERŠE
noc je vlahá
můj antipod a já
sedíme u stolu na terase
mlčíme
usrkávám víno
červená do krve
odkudsi trhaně dolétají
útržky barové hudby
štěkot psa
sešlápnutý plyn
šum neexistujících cikád
barevná světla vážky – vrtulníku
můj antipod čte ve mně
a já v něm
kdosi na ulici zakašlal
dívka či mladá žena
znovu štěkot psa
stále v sobě čteme
ne
žádný příběh
ani poezii
žádná slova
žádná hudba
žádný obraz
tušíme všudypřítomné absolutno
kol dokola i v nás
oceán jemně vibrujících duší
šepot vyschlých moří
mušle uvízlé ve věčnosti
zkamenělý okamžik
vydechující sám sebe miliony pórů
jsme tu tiše spolu
já i mé anti-já
my oba – vy všichni
vsazeni do prostředí
jež je tu mimo naši vůli
z čeho se skládá náhoda?
a z čeho miliony náhod
v každičkém okamžiku?
proč právě já?
proč právě teď?
proč právě tady?
nejsou žádná proč
jsou jen samá proto
jedno za druhým
jak čínská armáda terakotových vojínů
pohřbených do jámy
i se svými generály
bez šance na nové vykopání
mlčíme
mé unavené oči prosí
o minutu ticha
za všechny promarněné šance
i ty budoucí
za promarněné šance
neboť ony nás zachraňují
před selháními
která se nestačila stát
klopíme hlavu
já i mé anti-já
vždycky jsem hledal pevný bod
a teď
kdy jsem ho znovu ztratil
už ho nehledám
stačí mi že byl chvíli se mnou
a pak zase šel
chápu že společnost ho nudí
bloudí nejraději sám
i já jsem sám sebou jenom v osamění
sám se svým antipodem
kdy on můj je
a já jeho klam
Praha, 10.9.2016
https://www.youtube.com/watch?v=J0ZmbHyzfCg
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskMlčení a víno je jediná prokazatelně účinná kombinace, ze níž se rodí hluboká moudra, vědomí vlastní existence i neexistence... nedokážu se rozhodnout, jestli nulová šance na vykopání mě těší nebo děsí(asi to záleží na momentální situaci), minuta ticha za promarněné šance mě dostala... vždycky jsem si myslela, že potřebuju pevný bod, ale jak o tom přemýšlím, možná je lepší se k ničemu neupínat, prostě jen tak koexistovat (není to krásné slovo?)já a moje já ... levitovat mezi vínem a myšlenkami... a nevím proč, ale teď napadlo mě, co vždycky říkají v úvodu pohádek - bylo - nebylo... tenhle Tvůj skvost si ještě několikrát pročtu... překrásné :-))
11.09.2016 13:03:30 | Iva Husárková
To je pro mě bezva reakce, Ivo, díky :-) Když dostanu podobnou zpětnou vazbu, kdy vidím, že to ve čtenáři pozotvíralo nějaké vlastní kanálky a chuť se na čímsi zamyslet, tak je to vlastně asi nejvíc, co pro mě ten text vypuštěný ze řetězu může udělat ;-)
11.09.2016 13:59:51 | Amonasr
Je to fajn být sám mezi všemi a vnímat si ty okamžiky nikým nerušeni
pak je svážeš do kytice dáš jí báseň co chceš více... :)
10.09.2016 18:30:19 | Philogyny1
Město cinklo přípitkem...a při tom poslouchá tvé ticho, vnímáš ten zvláštní šum...po pravdě být či nemít, jde přece o rozum...a v kalu vína svítí lampiony, bloudíváš tam, kde svítí ony...
10.09.2016 14:21:01 | básněnka