Sčítáme černé smutky
v polévce svého vesmíru
Netušíme,
zda dva krát dva metry prostoru
nebyly nám dány na míru
seberozvíjení
Brečíme
a dveře do hrudi
malujeme srdíčky
Klíč k ní zastudí,
když máme pomoci
DOOPRAVDY
Kdo daroval by
téměř třicet let svobody
(nebo třeba jen jeden plat
svých týdenních snů)
Kdo z nás má
alespoň dva krát dva centimetry
duše Nelsona Mandely
ve zkumavce
své lávy slov
Vidíš Levandulko? Není to tak špatný svět.Však by se nás našlo dost, kdo by ze svého JÁ ,něco dal.
12.02.2007 22:23:00 | Lota
Ale jo já myslím,že jsme schopni pomoci i vzdaní se.Věřím,že ano.Ale je to taky kus umění a to se třeba já učím od tebe.
12.02.2007 20:44:00 | s.e.n
překrásná myšlenka,Levanduli....a mimochodem,já Levanduli ráááda... :) :) :) Pačko Market
12.02.2007 19:07:00 | Marketuli
má to hlubokou myšlenku,řekla bych:-)a je to užasně napsané...nejvíce se mi líbilo to ,,nebo třeba jen jeden plat svých týdenních snů"
krááásné...100%
hezký den Levandulko
12.02.2007 15:47:00 | lonely.princess