Říkala jsi, že samotné nás tu nenecháš,
a teď? Už s námi stejný vzduch nedýcháš.
Nezbylo nám nic víc než pár fotek z lásky,
a z nekonečné bolesti hluboké vrásky.
Pamatuji si přesně to chvění tvých očních víček,
a teď ze vzpomínky na tebe svítí na hřbitově pár tuctů svíček.
Nejhorší je, že nestihla jsem ti říci jak moc tě mám ráda,
ale kdo mohl tušit, že přijde taková zrada?
Ani nevíš jak moc je mi to líto,
avšak nelituj mě já nepřeji si to.
Za lidskou hloupost se platí,
já vím, však největší daň je když člověk blízkého ztratí
Příliš moc slov. Ach ty ukecané ženské. Šetři krapet
svoje slova, někdo je rád taky zkoumá.
Příjdou ti brzy tvoje korektury,
slovních obratů, chybek - fůry.
Až obracím svoje oči vzhůry.
22.04.2007 17:19:00 | jehlaspichlas
...jo,tak to bývá / je / ...
...první plovina za 80 druhá za 100 ...
...v tvém případě už se /d/ěsím na další :) ...
...začínám si zvykat, že ničeho veselého se tu nedočkám :))) ...
13.02.2007 14:02:00 | WhiteSkull
Blízkého člověka pochopíme tehdy,když se s ním rozloučíme. Whiolet,děkuji za milá slova.
12.02.2007 21:45:00 | Lota