Meluzína

Meluzína hraje svou melodii překrásnou,
tak zvučnou, stálou a přesto věhlasnou.
Listí proudí vzduchem do rytmu
a čeká až ta slova vyřknu.
Jen tak do větru prostoduše,
ale ona stojí tak suše.
Nerozumí tomu pocitu štěstí,
který prožívám, je pro ni zvěstí.
Rád bych ji pohladil a řekl, že bude to dobré,
ale nebude.
Zakřičím a dám najevo své pocity, ale hudba utichá
a ona dál stojí, tak hluchá.