Polykačka mečů

Dívka šílená chtíčem,
Nabízí svou deziluzi,
Pomateným uctívačům snů.

Posedlá touhou,
Hledá východisko v dešti,
V labyrintu polibků a objímání.

Bojí se usínat sama,
Duši však skrývá do sklenice slz.

Označená cechem lhostenosti,
Prochází skrz vodopády světla,
Otáčí klíčem od komnaty rozkoší.

A přesto zná píseň osamnělosti,
I pomíjivost kouzla okamžiku.
Omámená vůní cizích těl.

Její vášeň mlčí,
Jako harfa bez strun...