Návštěvnost
Poslech doslechu
Poslech doslechu
Má oči barvy blínu
Jedovaté moře stahuje Tě pod hladinu
A jemnou silici co užívají mocní
Ať duše Tvoje pro ně onemocní
Ty oči barvy blínu
Jedovatým mořem umíraly samy
Tiše
A hruď co dýchá ještě
Dusí se pod náporem kapek
Má vlasy barvy podzimu a tím mě ničí
Má duši z hlíny a popela z větví
A nebojí se zimy ani zítřka není ničí
Nepatří a není, navždy první (fyrsta)
Vždy zbývá ještě víra
(Ne však v krista)
Možná ve strom, ač zůstala z něj kůra
V Poslech doslechu
A snad i ve spěchu, Smíš
Milovat
Ólafura
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk.....dýchla na mě "zvláštnotou"Tvá báseň....líbí se mi.....a ta hudba...
....něco probouzí......Ji.
12.10.2016 20:01:39 | jitoush
To mě těší, že přichází naslouchající...:) Díky
12.10.2016 22:08:08 | Krysařka
Moc se mi ty jeho věci líbí, děkuju za nasměrování.
12.10.2016 13:20:38 | Luky-33
Jsem ráda, on mě určitě v mnohém inspiruje :)
12.10.2016 16:09:45 | Krysařka
oči si zakapu voskem a převážu šátkem, píšeš hodně sugestivně nerad bych se nechal zavést až do řeky milá krysařko :)
12.10.2016 10:31:41 | klaun
Voskem zakapané
Oči po ránu
V nich věštíš co se stane
Až to zvíš
ze strachu do šátku si je zahalíš
(Snad pomodlit se půjdeš
Do chrámu)
12.10.2016 16:14:26 | Krysařka
možná a nebo taky ne, a počkám jak se další tvé dílo rozvine. :-)
12.10.2016 18:40:27 | klaun