Něco malého a přesto čirého
Něco malého a přesto čirého
Anotace: Nevím zda vám to nepříjde jako blábol...
Vločky se zapomněli sami sebe ptát,
zda mají se za stíny barvy hnát.
Není to něha slov smýšlení,
ba ticho v jejich slyšení.
Osud opravdu marnivý,
ztratit se v pádu, jež je trýznivý.
v pouti smutku střípek radosti,
snad někdy vyvede je z bledosti.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk15.10.2016 21:11:50 Philogyny1
Z vloček rampouchy koule sněhuláci
roztají ve stružkách říček se ztrácí
vesele bublají do řek a rybníků
a když je slunce vytáhne nahoru
zas pára srazí se a padá dokola v dešti vločkách
v běhu roků zase se sněhu dočkáš...
15.10.2016 14:35:56 tall&curly
Já bych ještě opravila "v pádu, jež" na správný tvar "v pádu, jenž". Jinak se k formě ani obsahu nevyjadřuju, prej se tu nemaj strašit nováčci.
15.10.2016 14:22:43 danaska
Není to blábol, naopak je to moc milá básnička. Jen bych opravila chybku "vločky se zapomněli" - tam bych dala tvrdé y. Jinak vítej na literu.
