Trosecnici

Na střechách se drží tma
Voda přibíjí holuby k nehostinným kostkám na náměstí
Držíš mě za ruku i když zima zalézá pod nehty
Opilá a šťastná na pár chvil
Mezi křížícími se kolejemi tramvají

Přibývají mi vrásky na čele
Pomalu a plíživě se stávají věrnými společníky při hvězdných nocích
Když zimou nemohu spát a vyhlížím tě v prázdných oknech

Oslavná vyznání dávno pozbyla smyslu
Jako počet svíček na dortu
I když jich každý rok přibývá
Dokud nezbyde jen vzpomínka na dětské oslavy s balonky
A moje odhalená tvář s věkem vepsaným do očí

Kdysi jsme se protnuli jako průsečíky a rozutekli do světových stran
Pořád chodím bez deštníku
Moknou mi ramena a z vlasů se stávají Medúzy
Zbytečně mluvím bez vyzvání
Chytám se madel v tramvajích
Pořád mám ráda víno
Jen ho nepiju na potkání s kde kým
Víš?

Kdysi jsme se potkali
Z místa protnutí se stal podpis na stehnech
A vědění
Že průsečíky se víckrát nemohou sejít